Když jsem poprvé začala přemýšlet o koupi svatebních šatů, měla jsem asi miliony pocitů. Měla jsem na sobě ty nejkrásnější šaty, jaké jsem opravdu kdy viděla a přeci se v nich chci vdát. Jediná možnost byla si je koupit. Ale říkala jsem si, nestačí si šaty třeba jen půjčit? Začala jsem tedy přemýšlet na všechna pro a proti. Rozhodla jsem se začít pozorovat rozdíly mezi půjčením a koupením a rozhodla jsem se pro koupi z několika prostých důvodů a proto prodej svatebních šatů mi přijde jako skvělá věc. Na začátku mi připadala půjčovna praktická. Méně starostí, nižší cena a pocit, že všechno je jen na jeden den. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem cítila, že půjčení by mi nedalo tu úplnou radost.
Když si šaty koupím, nejsou jen kusem látky. Je to vzpomínka na můj den. Krásný a úžasný můj den, kdy jsem byla nevěsta a brala jsem si svého báječného prince. Navíc když jsem začala porovnávat ceny, zjistila jsem, že koupě není zase tak moc odlišné od půjčení, co se týče ceny šatů. Byla to otázka pár tisíc. Navíc jsem věděla, že už ty šaty jsou moje a že je neuvidím na jiných fotkách jiných nevěst. To by bylo podle mě docela podivné. Navíc jsem si je mohla pak doupravit podle sebe, přidat různé doplňky a dekorace, protože my ženy víme, že když chceme naše vysněné svatební šaty, že prostě občas potřebujeme udělat nějaké úpravičky k dokonalosti že?
Navíc, vím, že to teď bude znít asi zvláštně, ale hrozně se mi vždy líbí v těch amerických filmech ta představa, že se v mých šatech jednou provdá moje dcera. Samozřejmě nemusí být nutně její vkus a být moderní, ale v tom je to kouzlo těch koupených šatů. Může si je upravit podle sebe nebo dokonce nechat přešít. Ale pořád to budou ty jedny šaty, které byly na mojí i její svatbě. Možná je to trochu sentimentální, ale mě to přijde nádherné. Tak co si o tom myslíte vy? Zamýšlíte se občas nad takovými to věcmi? Já ano. Svatba je pro většinu jen jednou za život a chceme to mít přeci dokonalé.
